BIG COMBAT 3
Předem chci říct, že očekávání a těsění se na akci zkončilo velikým zklamaním. Nikdy nejezděte na masové akce, kde si každý dělá co chce! Chybí tam normální velení a v podstatě každý je tam sám za sebe:-(. Tahle akce byla pro nás velkou zkušeností a poučením o tom, že ty největší akce, jsou nejvíce oničem, a že jen mezi známýma jednotkama a lidma v těch nejmenších počtech se dá navnadit ta pravá atmosféra řízeného boje.
Celý článek je napsán z pohledu první osoby (Medik Judžín), tak jak se celá akce vyvíjela:
Na tuto akci jsem se (bohužel) nemohl
dočkat. Přijel jsem z Karlových Varů už den předtím a to kolem 8-9 hodiny
večer k mému vynikajícímu Kámošovi a také „nebezpečnému“ sniperovi Jurovi.
Šli jsme se na akci pořádně posilnit do blízké
hospůdky, kde jsme prokecali tak 2-3 hodiny. Po příchodu z hospůdky
k němu jsme si řekli, že na pár hodin spánku to už nemá cenu a poté a poté
Jura zapl Počítač a... tak jsme hráli, hráli a půl hodinku před časem srazu
jsem se z Jurou začal chystat. Nechybělo ani předvádění nové výbavy a
škádlení kdo vypadá v uniformě líp…
Na místě srazu už na nás čekal Maty Ota a Paulí, my 2
jsme dorazili, pozdravili se s členy týmu a čekali na domluvený odvoz do
nedalekého města Vsetín, kde nás čekal autobus a spojenecké týmy.
Auto ( řízeno Malarkym J) přijelo a my
výbavu hodili do kufru a poté vyrazili. Sranda byla, že jsme se v zadu
tlačili asi 4. (s taktickýma vestami tam bylo opravdu moc
těsno J ) Po 20 minutách tlačení v malinkém autě jsme
přijeli na určené parkoviště, kde už na nás čekali ostatní jak 5 SFG, tak další
týmy z okolí.
Po nastoupení do autobusu každý vytahoval to co mu
„maminka zabalila“ a začali jsme jíst a pít. [Někdy jsem se divil co to ty
maminky balí za pití (vodka, rum, domácí slivka) ale odzkoušet to a vyjádřit svůj
názor, tak to jsem musel J )] Čas letěl jako voda a cesta nějak ubývala.
Ubývala až jsme se začali blížit k Milovicím, po
dalších 10 minutách jsem už zahlédl 1 pořadatele a po dalších 2 minutách náš
autobus zastavoval na parkovišti.
Byl to nádherný pohled…. Tolik vysokých budov a ten
neznámý terén… všechno jsem nějak začal vnímat zostřeně. Stál jsem tam
s klukama od nás z autobusu a jen jsem se rozhlížel… viděl jsem mnoho
nových zbraní a uniforem.
Všichni jsme se začali chystat. Kontrola zbraně dopadla
dobře až na to, že mi vypadla pojistka přední multi-redukce na mém tehdy ještě
AK-47 s R.I.S. předpažbím (a 4 zásobníky na 600 kulí, které jsem náhle
vytřílel za 5min. J )
No po nachystání jsme se šli registrovat jako „Valasska
Aliance Airsoftovych Tymu - VAAT“. Po 15 minutách stání nás konečně
registrovali a každý dostal mapu oblasti (kterou mám vystavenou v pokoji J) a základní instrukce boje. Naše zařazení bylo ve
Žluté armádě.
Začátek akce byl
v 9:00 hod. Každý už obhlédl mrtvoliště a dodávané služby různých výrobců.
(byly tam airsoft 24, MorrisCZ a ještě nějací ale nevšiml jsem si jejich jména J)
a tak jsme došli k hlavnímu velitelství kde byl generální štáb od kterého
vycházely koordinační rozkazy, které stejně nikdo z lidí neposlouchal.
Hra začala a my běželi
zabrat první budovy. Měli jsme takovou frontovou linii. Dostali jsme úkol
obsadit nepřátelskou 6 patrovou budovu a tak za bojového pokřiku jsme
vyhecovaní běželi přímo k ní. Odstřelovači začali zaostřovat své optiky na
naše hlavy. My jsme chtěli doběhnout k nejmenší straně domu, abychom mohli
dovnitř vlézt oknem, ani 1 z nás si, ale nevšiml okrajových balkónů na
kterých byly posazené kulomety, ty nás v zápětí pokropili neuvěřitelnou
palbou a ANH padlo.
Náš sniper Jura který byl
kousek vzádu v provizorním zákopu však přežil. Došli jsme na mrtvoliště
kde si nás pořadatelé zapsali a zkrácení času na obnovu do boje jsme věnovali
nové taktice boje, sic se stejně v tom bordelu nedala uplatnit a malému občerstvení.
Po vrácení na generální
štáb jsme zjistili, že školka, kterou jsme hlídali padla a náš sniper někde
bojuje sám. PMR se v takovém chaosu na kontakt s ním absolutně nedala použít. Domluvená 3 řadová rojnice ale školku dobyla kupodivu zpátky. Červení
udělali obrovský protiútok.
ANH bojovalo po celé
frontové linii, já jsem obraňoval vrchní patro školky a najednou jsem potkal
našeho snipera se kterým jsem zůstal po celou dobu hry. On mě kryl na dálku a
já zajišťoval takové to bližší okolí.
Po odražení protiútoku
červených jsme šli podpořit chlapy na východ od nás. Drželi tam kotelnu a na
pravo od ní nějakých
Připadal jsem si jako
voják ve vietnamu, protože jsem s našim sniperem tyto rákosy kropil
neustálou palbou z našich zbraní a nepřátelé padali po desítkách.
Z ničeho nic to Jura
koupil do ramene a já tam zůstal sám, par sem jich dostal a potom přiběhl
kulometčík který mě palbou podpořil a já přebil už 4 zásobník. Kulometčík za
chvíli začal strašně nadávat a asi za 2 min. přestal střílet kvůli vybité
baterce. Nevzdal se ale a vytáhl záložák, přičemž mi řekl „pojďme na ně!!“ po
krátké palbě ho zastřelil odstřelovač a já ho tvrdě pomstil.
Ležel jsem u kotelny a
kosil jsem jednoho větnamčíka za druhým, chodili tam jak na běžícím pásu, aby ne kdyz to byl takový masový humbuk. Po
chvíli mi, ale došly zásobníky a já začal střílet na „Prázdno“. Ani ne za 2
sekundy jsem to koupil do hlavy. Bylo to ale v pohodě, protože za pár
minut pouštěli zpět z mrtvoliště do boje. Potkal jsem tam pár členů
z ANH a hrdinného kulometčíka, který mi kryl dlouhou dobu záda.
No Vrátil jsem se do boje
ke kotelně kde se naši drželi jen tak tak. Přišli jsme na volání o pomoc a jako
podpůrná skupina jsme jim pomohli.
Početní převaha nepřátel
nás, ale udolala a spousta červených (i našich žlutých) stejně nepřiznávali…..
Zůstal jsem tam s Otou, který mi v zápětí zachránil život. Sekl se mi
poprvé v životě samopal a já musel přebít zásobník. 2 vietkongové na mě už
mířili a Ota je rychlostí blesku zastřelil, náhle to ale „koupil“ a odcházel na
mrtvoliště.
Mrzelo mě, že umřel
zrovna když mi zachránil život.
Za 10 min. na to jsem
dostal střepinou ze zakázaného granátu a odcházel jsem na mrtvoliště, kde se už
formoval můj tým na odjezd domů….
Cesta v autobuse
byla 1 velká sranda a nikdy na to nezapomenu J. To bylo snad jediné pozitivum na celém tomhle bordelu.
V závěru bych chtěl
říct, že už tam NIKDY nepojedeme, kvůli tomu, že tam lidi nepřiznávali a bylo
tam absolutní porušování v zákazech. Granáty, pyrotechniky (něco hodí
dovnitř, udělá to BUM a z místnosti posléze vyběhne akorát blijící človek)
atd…
Chyběl tam také příběh,
dobré velení, hlavně ale féroví vojáci! celkově byla akce totální propadák.
Masy lidí, kteří neumí férově hrát a vše co se dá, tak porušují. Sami jste viděli, že i Já jsem tam byl v podstatě sám za sebe, takže koordinace lidí opravdu nulová. Byla to
zkušenost, která nás ujistila, že nejlepší zážitek najdeme jedině na akcích,
kde se s ostatními týmy známe a je jich daleko méně, a kde je jistota, že
se to nezvrhne, v masovou střílečku, aby si jednotlivec dělal co chtěl.
ZA ANH JARDA (MEDIK)