Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zpět

Tenkrát na balkáně 6

"Poslední zteč"

 

Mé přípravy začaly již ve čtvrtek odpoledne, když jsem si šel koupit hned po škole nový tubusový kolimátor.

V pátek v "Den D" jsem z Brna odjížděl už v 10:45 a cesta byla dost otravná...pořád jsem ,ale přemýšlel co mě čeká večer a tak mi ta cesta nakonec vcelku rychle utekla.

V 15:35 jsem přijel do Karolinky a spěchal jsem k Jurovi , který mě už dávno vyhlížel. Přišel jsem k němu domů, pozdravili jsme se a hned jsme se začali chystat. Já jsem se ještě najedl fazolí a přitom jsem se oblékal a vše balil.

 

Taky jsem musel trochu "zamachrovat" s novým kolimátorem, na který sem byl v tu chvíli hrdý:)) Čas ubíhal neuvěřitelně rychle a v 16:00 už jsme museli jít...Samozřejmě, že Jura měl vše připravené až na poslední chvíli a tak jsem ještě vyběhl po schodech nahoru pro Matyho , který se také ještě chystal.

 

Po 5 minutách jsme tedy vyšli ven,(Já a Jura,...Maty ještě cosi dělal.)S Matyho taťkou jsme došli k plynové škodárně a dali do ní věci.Tak-tak jsem zjistil, že moje baterky zůstali někde v Brně. A tak jsem je ještě po cestě musel dokoupit. Vyjíždíme ve dvou autech, s osmi lidmi.(futu -maty-messi-chosse-ja-shuang-pauli-krvák)

Naše cesta byla velice dlouhá, jelikož jsme stáli někde v koloně ...čas jsme si zpříjemnili zkouškou nové krvákovy devítky, která střílí opravdu parádně (aspoň za jízdy neměla žádnou chybu...:))... )

Po příjezdu na domluvené místo jsem teprve pochopil ,že vše co tu zažiju bude už naposled v této kampani a bylo mi to líto. Na místě X. jsme se oblékli proti "kruté zimě", kterou jsme očekávali v noci, nachystali zásobníky a zastříleli kvéry (hlavně já, kvůli tomu kolimcovi.)

Po půl hodině jsme se sebrali a odešli jsme na nástup před hrací plochu. Hra se odehrávala na stejném místě jako TnB5 a proto ti, kteří byli na 5ce měli výhodu znalosti terénu.

 

Naše skupina měla držet přes noc strategicky důležité body, které tvořily hranici mezi námi a federací HVO a ArBiH. OSVK mělo za úkol zničit dělostřeleckou baterii, která nás každých x min.bombardovala. Teď, ale z5 k nám.

 

Bodů, které tvořily hranici, bylo několik, a to např : SENÍK, KŘIŽOVATKA, LOUKA a VODOJEM.

Každý tento bod obraňovali dva stateční srbové. Maty a Messi měli louku, Já a Shuang jsme měli na starost nejnebezpečnější oblast a to Křižovatku, Futu ,detektor a kravák měli stejně tak důležitý Seník. Body od sebe byly vzdáleny 50-120m.

Naše počty čítaly kolem 16 lidí ,ale morálka byla na velice vysoké úrovni...

 

Kolem 20:15 jsme se přesunuli přímo k naší Křižovatce,kde jsme zaujali bojová postavení a začali jsme čekat na nepřítele. Po půl hodině se na cestě začali objevovat první lidé. Jeden byl už moc blízko a tak jsem na něj zařval "STÁT" - " HESLO ? " on odpověděl "PUŠKA" a já "Přerov". Věděl jsem, že to jsou naši diverzanti, kteří se snaží zničit dělostřeleckou baterii naproti nám na kopci. Po tomto incidentu" nastalo ticho".

Z ničeho nic se ozvala mohutná střelba a děla utichly. Slyšel jsem "SRBIJÁÁÁ- SRBIJÁÁÁ" střelbu A POTÉ "HRVATSKAAAA" "HRVATSKAAAA"......

A asi po 10 min. se naši stahovali z5 kvůli velkým ztrátám. Velitel útoku probíhal kolem mě a říkal mi :"Hoši, odtamtud se žene velký průser,...." A po této opravdu povzbuzující větě odběhl někam pryč.

Po 3.minutách to na nás přišlo.Útok se skládal z 5ti obyčejných chorvatských vojáků ,kteří útočili bez taktiky a velení.Tento útok jsme ve dvou odrazili.

Ani né za minutu na nás muslimáni poslali svoji nejlepší skupinu zabijáků a to "Taroše".

 

Byli o poznání lepší než minulá jednotka...Já jsem byl,ale připraven na jakýko-li útok a po boku mého bráchy jsem se bil za srbsko se vší silou. Před útokem se ještě Taroši nahecovali takovým boj. pokřikem, tuším " HU" -"AAAAAAA" , " HU" -"AAAAAAA"," HU" -"AAAAAAA".a poté zaútočili. No řeknu vám, že z tohoto pokřiku v tuto chvíli šel opravdový respekt...

Jura to po chvíli boje koupil a já se k němu nemohl dostat.....Byl jsem tam tedy úplně sám a tak jsem volal Arkanovi o posily. " Velení, Velení tady Jůdžín z hlídky SHUANG BA, potřebuju okamžitou pomoc na tuto kotu, jsem tu sám a jde proti mě 10 psychopatických Tarošuu.........."

Za pár vteřin :

"Jůdžín.Jůdžín tady velení, posily přijdou za 5.minut, drž se vojáku !!!,konec"

(Řeknu vám ,že 5minut mi v tomto boji přišlo jako věčnost.......)

Najednou jsem v sobě, ale objevil bojovnost a sílu a tuto kotu jsem držel do posledního dechu.....Muslimáni na mě dělali taktiku přískoků v rojnici..Díky totální nesehranosti mě ,ale levá strana rojnice PŘE-PŘÍSKOKOVALA....:)).Při této chorvatské chybě jsem levou sekci postřílel. Ležel jsem v ostružiní a všude kolem mě to lítalo, měl sem celkem strach, ale věřil jsem, že pokud udělali tuto chybu jednou, tak ji můžou udělat znovu. Všiml jsem si jednoho Chorvata jak se pokouší netrpělivě strhnout naši vlajku, zapomněl, ale na to, že jsem tu ještě já....po 2 vteřinách to koupil přímo do hlavy.... To byl sice úspěch, ale nepřátelé slyšeli odkud jsem střílel a tak to místo brutálně zkropili.... já naštěstí přežil. Dostal jsem se do křížově palby a věděl jsem, že jsem jediný, kdo může vlajku zachránit. Vracel jsem se pomocí plížení zpět k vlajce, uviděl jsem nepřátelského medika a tak jsem ho dostal...(to bylo mé velké štěstí), hned nato jsem to koupil a čekal jsem zda mě nepřítel bude chtít zajmout, jelikož tam měli jenom jednoho mrtvého medika tak mě nezajali ....a já odcházel zklamán na mrtvoliště (Kvůli tomu, že jsem neuspěl v obraně.). Až teprve teď tam přicházely

 srbské posily, které tam nezmohli už vůbec nic, jelikož se nepřítel stihnul stáhnout....

 

Po dvou hodinách strávených na mrtvolišti jsme se s Jurou vraceli z5 ke křižovatce.

Cestou tam jsme potkali naše diverzanty, kteří se strašlivě radovali a utíkali na základnu.

Ze základny se mohutně ozvalo "SRBIJÁÁÁÁ" a my nevěděli proč byl porušen noční klid, vzápětí se z vysílačky ozvalo "Ták chlapi naši hrdinní, diverzanti dobili a zničili dělostřeleckou baterii..... ." My došli k oblasti u křižovatky, ale díky totální tmě jsme se nemohli zorientovat. Naštěstí zde byl velitel našeho palebného týmu Krvák, který si nás zavolal k sobě a po krátkém „pokecu" o bojové situaci jsme ve trojku dobili (spíše obsadili prázdnou) křižovatku z5. Zaůjmuli jsme bojová postavení a čekali na nepřítele. Dal jsem vědět velení, že je křižovatka zase naše.Velení nám vzkázalo, že tento bod musíme udržet za každou cenu kvůli tomu, že kluci kousek od nas padli u seníku a my 3 jsme tudíž byli jediní, kteří federaci Hvo a ArBiH stáli v ceste ....

Po 5min. to žačlo.Dva chorvatští diverzanti se připlížili k vlajce, čekal jsem až budou co nejblíže u mě (abych se trefil na 100%.). Když přišla ta správná chvíle, tak jsem zamířil a zmáčkl spoušť................................................

NIC SE , ALE NESTALO .. a tak jsem ji zmáčkl znova a nic.... uvědomil sem si, že jsem na mrtvolišti vytahoval baterku, abych ji ušetřil a to mě teď málem stálo život....

 

Nekoupil jsem to já, ale Krvák, který si myslel, že je ve správnou chvíli zabiju. (promiň Krváku,..:)) nešlo to....) ve zvuku střelby jsem si stihnul zapojit baterku (adrenalin jak sviňa..) a začal jsem střílet. 2 jsem dostal a potom jsem to koupil. Došel za mnou jejich medik a vzal mi zbraň.(Udělal, ale chybu jelikož nůž co sem měl v taktiklu mi nechal...- to byla má jediná šance na slušný konec.) Medik mě začal uzdravovat a najednou se zpoza křáku ozvala ohlušující střelba od Jury, který mě chránil až do posledního okamžiku. Zkropil doktora, ale sám to po druhé dostal a odcházel na mrtvoliště.

Za 2 minuty přišel nový medik a s ním i vrchní velitel chorvatské strany, který se mě zeptal zda budu spolupracovat, má odpověď zněla asi takhle " To ani NÁHODOU ty posraný chorvate...." po této větě se přestal tvářit kamarádsky a dal rozkaz, aby mi svázali ruce, věděl jsem, že pokud mě odtáhnou na svojí základnu tak nemám šanci k přežití a proto jsem posbíral veškerou odvahu co jsem měl a vrhnul jsem se na medika, kterého jsem ubodal. Hned po něm přišel na řadu "slavný" velitel jejich útoku, na kterého jsem zaútočil a po krátkém boji jsem ho zabil také :-D.....

nevšimnul jsem si ale třetího muslima, který mi to z 20 cm napálil přímo do rtu. (takovou bolest jsem ještě nezažil...) Při příchodu na mrtvoliště mě samotný Arkan pochválil za mé hrdinství a řekl mi, že je na mě hrdý..... to mě pozdvihlo morálku jak prase, ale jelikož bylo nějakých 4:20 tak už jsem se do noční akce nezapojil.... za to jsem, ale pro vojáky co přicházeli z hlídek s Arkanem udělal oheň, aby se aspoň trochu zahřáli před ranním pokračováním...

 

Tady své povídání ukončím , jelikož by ta to recenze v plném rozsahu měla tak 15 -16 stránek.

Popsal jsem vám zhruba z mého pohledu děj noční části. Opravdu mě mrzí, že tak skvělá kampaň jako slavné "Tenkrát na Balkáně" končí ... ,. Touto malinkou recenzí, bych chtěl poděkovat organizátorům, srbskému velení a to hlavně Arkanovi a Legijovi za to, že díky nim jsem já a hodně kluků od nás poznalo, jak vypadá opravdový role-play konflikt. Chlapi dík moc a obdivuju Vás, že i když to vypadalo na totální krach, vždycky jste si věděli rady.......

Taky chci poděkovat tobě FUTU, za to, co všechno pro nás kluky z ANH děláš.......Díky

 

 

 

 

 

Dest. Jůdžín Medik