Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Zpět

BIG COMBAT 3

 

Předem chci říct, že očekávání a těsění se na akci zkončilo velikým zklamaním. Nikdy nejezděte na masové akce, kde si každý dělá co chce! Chybí tam normální velení a v podstatě každý je tam sám za sebe:-(. Tahle akce byla pro nás velkou zkušeností a poučením o tom, že ty největší akce, jsou nejvíce oničem, a že jen mezi známýma jednotkama a lidma v těch nejmenších počtech se dá navnadit ta pravá atmosféra řízeného boje.



Celý článek je napsán z pohledu první osoby (Medik Judžín), tak jak se celá akce vyvíjela:


Na tuto akci jsem se (bohužel) nemohl dočkat. Přijel jsem z Karlových Varů už den předtím a to kolem 8-9 hodiny večer k mému vynikajícímu Kámošovi a také „nebezpečnému“ sniperovi Jurovi.

 Šli jsme se na akci pořádně posilnit do blízké hospůdky, kde jsme prokecali tak 2-3 hodiny. Po příchodu z hospůdky k němu jsme si řekli, že na pár hodin spánku to už nemá cenu a poté a poté Jura zapl Počítač a... tak jsme hráli, hráli a půl hodinku před časem srazu jsem se z Jurou začal chystat. Nechybělo ani předvádění nové výbavy a škádlení kdo vypadá v uniformě líp…

 Na místě srazu už na nás čekal Maty Ota a Paulí, my 2 jsme dorazili, pozdravili se s členy týmu a čekali na domluvený odvoz do nedalekého města Vsetín, kde nás čekal autobus a spojenecké týmy.

 Auto ( řízeno Malarkym J)  přijelo a my výbavu hodili do kufru a poté vyrazili. Sranda byla, že jsme se v zadu tlačili asi 4. (s taktickýma vestami tam bylo opravdu moc

těsno J ) Po 20 minutách tlačení v malinkém autě jsme přijeli na určené parkoviště, kde už na nás čekali ostatní jak 5 SFG, tak další týmy z okolí.

 Po nastoupení do autobusu každý vytahoval to co mu „maminka zabalila“ a začali jsme jíst a pít. [Někdy jsem se divil co to ty maminky balí za pití (vodka, rum, domácí slivka) ale odzkoušet to a vyjádřit svůj názor, tak to jsem musel J )] Čas letěl jako voda a cesta nějak ubývala.

 Ubývala až jsme se začali blížit k Milovicím, po dalších 10 minutách jsem už zahlédl 1 pořadatele a po dalších 2 minutách náš autobus zastavoval na parkovišti.

 Byl to nádherný pohled…. Tolik vysokých budov a ten neznámý terén… všechno jsem nějak začal vnímat zostřeně. Stál jsem tam s klukama od nás z autobusu a jen jsem se rozhlížel… viděl jsem mnoho nových zbraní a uniforem.

 Všichni jsme se začali chystat. Kontrola zbraně dopadla dobře až na to, že mi vypadla pojistka přední multi-redukce na mém tehdy ještě AK-47 s R.I.S. předpažbím (a 4 zásobníky na 600 kulí, které jsem náhle vytřílel za 5min. J )

 No po nachystání jsme se šli registrovat jako „Valasska Aliance Airsoftovych Tymu - VAAT“. Po 15 minutách stání nás konečně registrovali a každý dostal mapu oblasti (kterou mám vystavenou v pokoji J) a základní instrukce boje. Naše zařazení bylo ve Žluté armádě.

Začátek akce byl v 9:00 hod. Každý už obhlédl mrtvoliště a dodávané služby různých výrobců. (byly tam airsoft 24, MorrisCZ a ještě nějací ale nevšiml jsem si jejich jména J) a tak jsme došli k hlavnímu velitelství kde byl generální štáb od kterého vycházely koordinační rozkazy, které stejně nikdo z lidí neposlouchal.

Hra začala a my běželi zabrat první budovy. Měli jsme takovou frontovou linii. Dostali jsme úkol obsadit nepřátelskou 6 patrovou budovu a tak za bojového pokřiku jsme vyhecovaní běželi přímo k ní. Odstřelovači začali zaostřovat své optiky na naše hlavy. My jsme chtěli doběhnout k nejmenší straně domu, abychom mohli dovnitř vlézt oknem, ani 1 z nás si, ale nevšiml okrajových balkónů na kterých byly posazené kulomety, ty nás v zápětí pokropili neuvěřitelnou palbou a ANH padlo.

Náš sniper Jura který byl kousek vzádu v provizorním zákopu však přežil. Došli jsme na mrtvoliště kde si nás pořadatelé zapsali a zkrácení času na obnovu do boje jsme věnovali nové taktice boje, sic se stejně v tom bordelu nedala uplatnit a malému občerstvení.

Po vrácení na generální štáb jsme zjistili, že školka, kterou jsme hlídali padla a náš sniper někde bojuje sám. PMR se v takovém chaosu na kontakt s ním absolutně nedala použít. Domluvená 3 řadová rojnice ale školku dobyla kupodivu zpátky. Červení udělali obrovský protiútok.

ANH bojovalo po celé frontové linii, já jsem obraňoval vrchní patro školky a najednou jsem potkal našeho snipera se kterým jsem zůstal po celou dobu hry. On mě kryl na dálku a já zajišťoval takové to bližší okolí.

Po odražení protiútoku červených jsme šli podpořit chlapy na východ od nás. Drželi tam kotelnu a na pravo od ní nějakých 40 m rostl vysoký rákos nebo bambus ( teď přesně nevím J).

Připadal jsem si jako voják ve vietnamu, protože jsem s našim sniperem tyto rákosy kropil neustálou palbou z našich zbraní a nepřátelé padali po desítkách.

Z ničeho nic to Jura koupil do ramene a já tam zůstal sám, par sem jich dostal a potom přiběhl kulometčík který mě palbou podpořil a já přebil už 4 zásobník. Kulometčík za chvíli začal strašně nadávat a asi za 2 min. přestal střílet kvůli vybité baterce. Nevzdal se ale a vytáhl záložák, přičemž mi řekl „pojďme na ně!!“ po krátké palbě ho zastřelil odstřelovač a já ho tvrdě pomstil.

Ležel jsem u kotelny a kosil jsem jednoho větnamčíka za druhým, chodili tam jak na běžícím pásu, aby ne kdyz to byl takový masový humbuk. Po chvíli mi, ale došly zásobníky a já začal střílet na „Prázdno“. Ani ne za 2 sekundy jsem to koupil do hlavy. Bylo to ale v pohodě, protože za pár minut pouštěli zpět z mrtvoliště do boje. Potkal jsem tam pár členů z ANH a hrdinného kulometčíka, který mi kryl dlouhou dobu záda.

No Vrátil jsem se do boje ke kotelně kde se naši drželi jen tak tak. Přišli jsme na volání o pomoc a jako podpůrná skupina jsme jim pomohli.

Početní převaha nepřátel nás, ale udolala a spousta červených (i našich žlutých) stejně nepřiznávali….. Zůstal jsem tam s Otou, který mi v zápětí zachránil život. Sekl se mi poprvé v životě samopal a já musel přebít zásobník. 2 vietkongové na mě už mířili a Ota je rychlostí blesku zastřelil, náhle to ale „koupil“ a odcházel na mrtvoliště.

Mrzelo mě, že umřel zrovna když mi zachránil život.

Za 10 min. na to jsem dostal střepinou ze zakázaného granátu a odcházel jsem na mrtvoliště, kde se už formoval můj tým na odjezd domů….

Cesta v autobuse byla 1 velká sranda a nikdy na to nezapomenu J. To bylo snad jediné pozitivum na celém tomhle bordelu.

V závěru bych chtěl říct, že už tam NIKDY nepojedeme, kvůli tomu, že tam lidi nepřiznávali a bylo tam absolutní porušování v zákazech. Granáty, pyrotechniky (něco hodí dovnitř, udělá to BUM a z místnosti posléze vyběhne akorát blijící človek) atd…

Chyběl tam také příběh, dobré velení, hlavně ale féroví vojáci! celkově byla akce totální propadák. Masy lidí, kteří neumí férově hrát a vše co se dá, tak porušují. Sami jste viděli, že i Já jsem tam byl v podstatě sám za sebe, takže koordinace lidí opravdu nulová.  Byla to zkušenost, která nás ujistila, že nejlepší zážitek najdeme jedině na akcích, kde se s ostatními týmy známe a je jich daleko méně, a kde je jistota, že se to nezvrhne, v masovou střílečku, aby si jednotlivec dělal co chtěl.

 

ZA ANH JARDA (MEDIK)